Zamítavý postoj Evropské komise ve vztahu k uplatnění nároku vůči konkurentům

Žalobcem byl rakouský provozovatel mobilní telekomunikační sítě, který napadl výši poplatků, které byl povinen platit. Jak žalobce konkrétně vysvětlil, jednalo se o poplatky podobné těm, které se vztahovaly na jeho konkurenčního operátora, který byl ve vlastnictví rakouského státu.

Podle názoru stěžovatele zakládal výpočet poplatků uvalených na mobilní operátory, který nezohledňoval specifický charakter veřejných operátorů, porušení článku 86 odst. 1 Smlouvy o založení ES.

Podle uvedeného ustanovení nebudou členské státy ve vztahu ke státem kontrolovaným subjektům a subjektům, jimž státy udělují zvláštní nebo výhradní oprávnění, zavádět či udržovat v platnosti opatření odporující pravidlům obsaženým ve Smlouvě o založení ES. Z článku 86 odst. 1 Smlouvy o založení ES vyplývá, že členské státy mohou ve vztahu k takovýmto subjektům zvolit zvláštní způsob zacházení, pouze nejsou-li tímto postupem diskriminovány subjekty z jiných členských států a jsou-li plně respektována pravidla hospodářské soutěže. Žalobce podal stížnost k Evropské komisi.

V souladu s praxí Evropské komise okolnosti citovaného případu nezakládaly porušení komunitárního práva, pokud členské státy neuvalily na nově příchozí subjekty na trh mobilní telefonie vyšší poplatky, než jsou ty, které se vztahují na obchodníky, kteří již na daném trhu působí.

Evropská komise proto písemně informovala stěžovatele, že nadále nebude pokračovat v šetření stížnosti. Žalobce proto předložil případ Soudu prvního stupně (dále jen „SPS“) a žádal o zrušení rozhodnutí Evropské komise dále stížnost nezkoumat.

SPS shledal žalobu žalobce přípustnou a ve věci rozhodl. Toto rozhodnutí však bylo napadeno Evropskou komisí, která proti němu podala odvolání k Evropskému soudnímu dvoru (dále jen „ESD“). ESD zrušil rozhodnutí SPS a konstatoval, že žalobu žalobce vůči Evropské komisi měl jako nepřípustnou odmítnout již SPS.

ESD uvedl, že od Evropské komise se samozřejmě vyžaduje, aby zajistila aplikaci článku 86 odst. 1 Smlouvy o založení ES, jehož se žalobce v tomto případě dovolával. Evropská komise má k dispozici odpovídající pravomoci rozhodovat, zda jsou opatření státu v souladu s ustanoveními Smlouvy o založení ES, a není-li tomu tak, stanovit členským státům kroky, které by ke splnění povinností vyplývajících pro ně z komunitárního práva měly přijmout.

Jak ESD potvrdil, rozhodne-li se Evropská komise vydat rozhodnutí vůči členskému státu, který porušil článek 86 odst. 1 Smlouvy o založení ES, může se fyzická osoba domáhat výkonu takového rozhodnutí před komunitárními soudy jedině tehdy, jedná-li se o rozhodnutí, které přestože je formálně adresováno pouze danému členskému státu, má přímý a individuální vztah k dané fyzické osobě.

ESD však dále objasnil, že Evropská komise nemá na základě článku 86 odst. 1 Smlouvy o založení ES zákonnou povinnost automaticky iniciovat vykonávací řízení v případě uplatnění nároku ze strany fyzické osoby. Jinými slovy, jednotlivé subjekty, které tvrdí, že jejich konkurentům mohly být uděleny nezákonné konkurenční výhody zakázané podle článku 86 odst. 1 Smlouvy o založení ES, nemají formální právo žádat, aby Evropská komise vedla řízení a vydala rozhodnutí ohledně jejich nároku.

Evropská komise má značný prostor k vlastnímu uvážení při rozhodování o tom, které nároky bude považovat za oprávněné a hodné detailního prošetření.

Z uvedeného vyplývá, že zamítavý postoj Evropské komise vůči pokračování v šetření zahájeném na základě stížnosti podle článku 86 odst. 1 Smlouvy o založení ES, kterou obdržela od některého z konkurentů, nepodléhá přezkumu. Zejména pak takovéto odmítnutí nelze napadnout odvoláním k SPS. Nicméně pokud přesto takovéto odvolání k SPS dojde, měl by jej SPS zamítnout jako nepřípustné.